Dějiny Brazílie začínají psát pravděpodobně v roce 1500, kdy u brazilského pobřeží zakotvil portugalský admirál Pedro Álvares Cabral. Před Portugalci obývali území Brazíli indiánské kmeny. Od roku 1532 začala portugalská kolonizace. Portugalci v zemi začali pěstovat cukrovou třtinu a vyvážet do Evropy dosud neznámé plodiny. V 17. a 18. století bylo objeveno naleziště diamantů a zlata a začaly konflikty mezi francouzskými, holandskými a španělskými kolonisty. Za napoleonských válek roku 1807 uprchl do Brazílie portugalský dvůr v čele s králem Janem VI., který zde vládl 13 let. V roce 1815 byla zrušena kolonie a vyhlášeno Spojené království Portugalska, Brazílie a Algarve. Nezávislým císařstvím se Brazílie stala 7. září 1822. Dne 15. listopadu 1889 byla svržena monarchie a vyhlášena federativní republika. Po vzoru USA byla roku 1891 přijata ústava a vyhlášeny Spojené státy brazilské.
Příchod Velké hospodářská krize v roce 1929 se ale na Brazílii silně podepsal, ačkoli před krizí země relativně prosperovala. Exporty, jejichž velkou část tvořila káva, poklesly na třetinu. Stejně tak se snížila i průmyslová produkce. Na březen1930 byly vypsány federální a prezidentské volby.
Vyhrál kandidát konzervativního uskupení ze Sao Paula J. Prestés, který měl podporu statkářů a oligarchie ze Sao Paula. Opozicí byla Liberální aliance v čele s Getúliem Vargasem, který zastupoval podnikatele a střední vrstvu. Poté, co Vargas a jeho strana prohlásili volby za zfalšované, vypukly nepokoje. Nižší příslušníci armády a někteří nejvyšší důstojníci podpořili Vargase. Vláda padla a moci se chopila vojenská junta, kterou Vargas donutil, aby mu předala moc. Vargas následně rozpustil federální parlament a soustředil ve své vládě zákonodárnou i výkonnou moc. Zakročil proti levici v armádě a odborech. Zrušil cla mezi brazilskými státy a zvýšil cla na dovoz zboží. Důležitost roku 1930 v Brazilské historii je dána tím, že příchodem Vargase byla ukončena střídající se vláda dvou stran brazilské "kávové oligarchie". Hlavním zájmem těchto latifundistů bylo zachování stávajícího pořádku na venkově, kdy jejich rozsáhlé statky obhospodařovala masa nemajetných rolníků s minimálním příjmem Jeho nástup k moci tak ve své podstatě znamenal brazilskou buržoazní revoluci, která v Evropě proběhla o století dříve a díky které se Brazílie dostala na cestu rychlejšího kapitalistického rozvoje.
I po nástupu Vargase pokračovaly místní revolty a na jejich potlačení bylo nasazováno vojsko. Velmi neutěšená byla situace na venkově. Státní orgány totiž neřešily největší problém brazilského venkova, kdy za pronájem parcely musel rolník několik dní v týdnu zadarmo pracovat pro majitele, kterými byli velcí statkáři. Odstavená „kávová oligarchie“ využila neklidné situace v zemi a postavila se za heslo zrušení diktatury a návratu k ústavnímu pořádku. Část armády podporovala oligarchii a v jejím zájmu v roce 1932 rozpoutala tří měsíce trvající občanskou válku. Vargas vyšel z tohoto posledního střetu se starými vládnoucími kruhy vítězně.
Na počátku 20. století rozšířila Brazílie své území o část Bolívie, Ekvádoru a Kolumbie. Ve druhé polovině 20. století střídání vojenských vlád, prezidenti směřovali k diktatuře, návrat civilních politiků až po státním bankrotu roku 1985, ekonomickou a finanční krizi se podařilo stabilizovat až v 90. letech